Segment
- Výchozí pozice 12. 3. – 15. 4. 2015 / Galerie Emila Filly v Ústí nad Labem
- Fórum mladé umění 13. 12. 2013 / Regensburg, Německo
- Fórum mladé umění 13. 12. 2013 / Regensburg, Německo
- Fórum mladé umění 13. 6. 2013 / Plzeň, ČR
- TZ: Paralelní historie: aktuální výtvarné umění v Ústí nad Labem mezi lety 1990–2012 [www.artalk.cz]
- TZ: Aleš Loziak a Josef Rabara [www.artalk.cz]
Aleš Loziak vystudoval ateliér Fotografie u Pavla Baňky a ateliér Photography u Zdeny Kolečkové na Fakultě umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, kde v současné době působí jako odborný asistent.
Věnuje se především krajině, ve které spojuje její paměť se současnou problematikou civilizace a jejího vztahu k ní. Zachycuje stopy v krajině vytvořené člověkem a pracuje s detailem i blíže nedefinovaným celkem. V roli poutníka vypráví prostřednictvím svých děl příběh o místech, o jejich poetice i traumatech.
Pozici své tvorby ukotvuje v realitě. V realitě, která je pro fotografii příznačná, ale přes to je v autorových pracích transformovaná do jazyka její podstaty, viděné okem umělce, který ji prožil.
Aleš Loziak se zabývá možnostmi fotografie jak v její technologické podobě, v možnostech kompozice, tak i instalace. Přebírá na sebe pozici průkopníka, který asketicky bádá o horizontu, kterým ukotví své fotografie, aby jej následně zatratil v kontextu prezentace. Dokonalá řemeslnost a prožitek z krajiny Alešových děl se ztrácí v její interpretaci, aby dostaly všeobecná rámec.
Dílo, které prezentuje na výstavě Paralelní historie, je toho dokladem. Fotografie, které jsou výsledkem dlouhodobého zkoumání i prožívání krajiny, spojené se znalostmi historie tohoto média i autorského názoru, jsou otočeny ke stěně. Divák tedy může vidět pouze malý zlomek. Nelze zreflektovat nic víc, než úsek, který mu autor laskavě předkládá prostřednictvím zrcátka. Nelze objevit fotografii, která je sama o sobě dílem.
K čemu nám vlastně je vidět jen malou součást součásti cyklu? A k čemu je nám vidět jednu fotografii, nebo jedno dílo autora, bez jakýchkoliv dalších souvislostí k jeho tvorbě? Jak vidět kontext umění, prostřednictvím toho, jak nám jej nabízí velké kurátorské výstavy?
Segmenty Aleše Loziaka zprostředkovaně odpovídají i na tyto (kurátorské) otázky. Protože každý jejich detail je uměním samo za sebe. Protože i součást cyklu dokáže vypovídat o určité situaci, a protože velké kurátorské výstavy jsou jen ilustrací současné umělecké scény jakkoliv vyselektované a kdekoliv ukotvené.
Romana Veselá