Makro & mikro
V rámci fotografické instalace se Aleš Loziak pohybuje na hranici mezi objektem a fotografií a od diváka očekává přinejmenším zvídavost a ochotu přistoupit k dílu jinak, než bývá běžně zvyklý. Aleš Loziak neumožňuje návštěvníkovi galerie prvoplánově a jednoznačně vnímat celkový obraz díla, jeho autorským záměrem je narušit pasivitu diváka a aktivizovat jeho mysl, fantazii a vnímání. „Autor si uvědomuje, že každý divák má jinou zkušenost, ale i přesto si díky svému dosavadnímu pozorování světa dokáže složit vlastní celek, tedy obraz autorem zachyceného světa,“ říká kurátorka výstavy Adéla Machová
Makro a mikro představuje obrazy světa kolem nás, prostoru, který obýváme, ve kterém žijeme. V rámci své autorské tvorby dlouhodobě řeší problematiku vnímání světa, například to jak detail tvoří celek a jeho význam, nebo opačný přístup, kdy si jen vybíráme určité informace a ty dokážeme samostatně zpracovat. Cítíme zde jistou paralelu se současným informačním světem, kdy informace přichází buď po kouskách, které pak skládáme, anebo natolik zhuštěně, že je pak následně musíme třídit.
Aleš Loziak hledá hranici mezi jazykem fotografie a technickým obrazem. Médium fotografie je pro autora syntézou obrazu (prostor v něm interpretovaný), objektu (motivu fotografie, ale i hmoty) a zvoleného způsobu instalace fotografie v galerijním prostoru. Používá nové způsoby fotografické prezentace, pohybuje se mezi instalací a uměleckou situací a zároveň se snaží zachovat kontemplativní charakter klasického závěsného obrazu.
Výstavní projekt představuje divákovi velkoformátové fotografie ve velmi blízké, až těsné, pozici tak, že může vnímat pouze jednotlivé detaily, ale nikdy ne celek. Prostor instalace mu totiž nedovolí dostatečný odstup na to, aby mohl pozorovat dílo z dostatečného odstupu. Zobrazovaná data si tak musí divák zpracovat ve své mysli až v následujícím kroku. Tak jak z určité vzdálenosti (odstupu) můžeme uvidět celek (obraz), tak si ho dokážeme složit pomocí naší blízké pozice (vnímání detailů) ke zkoumanému objektu. Velkoformátový záznam na negativ umožňuje autorovi jak extrémní zvětšení tak i zmenšení zachyceného obrazu.
V druhé části fotografického projektu naopak vyzívá diváka k detailnímu studování na první pohled malé fotografie. Fotografie v malém formátu však v sobě skrývají výrazně zhuštěné informace, což diváka nutí přiblížit se ke každé jedné z nich na co nejmenší vzdálenost, aby tak byl schopný odhalit celou šíři jejich detailů. U zvětšeného obrazu se naopak v situaci tváří tvář setkáváme se strukturou tisku, kterou bychom z většího odstupu neviděli, neboť by se jednotlivé detaily (pixely) opticky sjednotily v obraz.
Být v těsné blízkosti díla, mít možnost porušit distanc tvořený mezi dílem a pozorovatelem, dotknout se uměleckých děl, to jsou situace, které autora Aleše Loziaka baví. To však bývá u dvojrozměrného obrazu fotografie problém, a proto přistupuje k prezentaci fotografických projektů jako k objektu a vytváří tak specifickou uměleckou situaci.
Adéla Machová
kurátor stejnojmenné výstavy
realizované v Domě umění Ústí nad Labem 13. 4. — 26. 5. 2017
––
rok vzniku: 2017
technika: analogová/digitální fotografie,
pigmentový tisk
